Nejradši mám pizzu s čokoládou a jahodama. Přesně tuhle větu dokáže z pusy vypustit až překvapivě vysoký počet Brazilců. Zatímco jinde ve světě se řeší, zda je vůbec legální jíst pizzu s ananasem, v Brazílii stojí otázka jinak… Dát si radši pizzu s lentilkami nebo s Nutellou?
Bizarními chutěmi Brazilců můžeme opovrhovat, krátkozrace bychom ale zredukovali místní jídelníček na dilema chutná-nechutná. To by byla škoda. Brazilská sladká pizza není jenom pochutinou, je i šťavnatým soustem místní společnosti a její bohaté kultury.
Zatímco Mexiko svou gastronomii úspěšně exportovalo do celého světa a z Peru se stala mekka gurmánů, jen málokdo dokáže říct, co se vlastně jí v Brazílii. Ti zběhlejší si vzpomenou na feijoadu, určitou obdobu ragú z fazolí a masa, tím to ovšem vesměs končí. Pokud ovšem dotyčný neviděl někde na TikToku nebo Instagramu Brazilce lačné po sladké pizze. V tu chvíli vyvstává otázka, proč to hergot jedí?
Jez, co máš doma
Latinskoamerická společnost stojí na migraci, ať už dobrovolné nebo nucené, a Brazílie jako nejrozsáhlejší stát kontinentu pojala nově příchozích hodně. Je největší černošskou zemí ležící mimo Afriku, žije zde nejpočetnější japonská diaspora, na jihu země se dodnes drží dialekty němčiny a italštiny a ve městě Curitiba se běžně jedí pirohy, protože je to tu samý Polák a Ukrajinec. Někdy v první polovině dvacátého století, když migrace dosahovala vrcholu, tak přišel na svět tavící kotlík, ve kterém se dá uvařit prakticky cokoli.
Je to trochu jako vaření s Babicou, ale Brazilci do toho dávají větší kus srdce.
Imigranti si s sebou do Brazílie přivezli vzpomínky na bývalou vlast, které byly prošpikované recepty. Není se čemu divit, jídlo je důležitou součástí naší identity. Znám rodinu, kde se připravuje cukroví a bramborový salát podle starých českých receptů, které předci přinesli před třemi generacemi. Potíž je v tom, že si imigranti mohli vzít s sebou, kolik receptů chtěli, ale nemohli si přivézt suroviny. Museli proto vařit z toho, co bylo na místě.
Situaci ztížil i fakt, že v Brazílii některé plodiny zkrátka nevyrostou. Zkuste si tu na zahradě pěstovat kopr, bude to těžší než záhorské růže. Je to stejné, jako byste chtěli na Vysočině sklízet mango. Bez šance. Tahle krize ingrediencí donutila imigranty hledat nové cesty.
Vyměním sushi za pizzu
Imigranti nejprve vařili a experimentovali jen u sebe doma, ale postupem času se komunity začaly míchat, a to hlavně v městských centrech, jako je São Paulo. Najednou bylo potřeba nabídnout svůj tradiční recept široké veřejnosti. Historik Jeffrey Lesser, který se zabývá formováním brazilské identity, to ukazuje na příkladu quibe, původně libanonských kroket, které se dnes jí v barech napříč Brazílií. Tohle jídlo už nepřipravují jen Arabové. Jí ho všichni Brazilci a taky si ho upravují podle svých chutí. Plní ho třeba taveňákem, což prababičky v Libanonu nejspíš opravdu nedělaly. Na základě fúzí a experimentů se zformovala brazilská gastronomie, jejíž primární devizou je možnost nekonečných kombinací.
Španělské churros jsou v Brazílii výrazně větší, plněné karamelem a posypané cukrovým zdobením.
Chcete stroganov i pizzu a nemůžete se rozhodnout? Co takhle pizzu se stroganovem? Jakmile se jednou otevřela Pandořina skříňka kreativity, už ji nešlo zavřít. Dnes tak existuje sushi Al Capone, což jsou rolky plněné sušenými rajčaty a rukolou. K mání jsou i croissanty, ovšem jedině plněné. Na nóbl jednoduchou a elegantní viennoserie si jeďte do Paříže, ta se tu nevede.
Brazílie vám to osladí
Důležitou roli v cestě ke sladké pizze hrál i cukr, jehož je Brazílie tradičním producentem už od dob kolonie. Cukr tvoří součást standardizovaného spotřebního koše průměrného Brazilce a taková káva se tu bez něj prakticky nepije. Je tedy zcela přirozené, že si cukr našel cestu i tam, kam by neměl. Na pizzu.
Naprostá většina pizzerií má dole v menu uvedené sladké pizzy. Mohou být například inspirované populárními čokoládovými tyčinkami, jako je KitKat, nejoblíbenější budou ale nejspíš ty pomazané Nutellou. Jednou jsem jedl dokonce pizzu s růžovým testěm, aby i sladce vypadala. Navíc měla na vrchu roztomilé čokoládové hoblinky.
U pizzy ovšem experimentální brazilská gastronomie nekončí, můžete si objednat nutellové sushi (řasa a čokoláda je obskurně zajímavá kombinace) nebo brazilské cappuccino, které vždycky obsahuje kakao, či sovertone, což je italský vánoční chleba panetone promazaný zmrzkou.
Tohle je chocotone, neboli čokoládové panetone, od tradiční firmy Bauducco. Prodává se s čokoládovou polevou a MaM lentilkami, abyste si ho modli dozdobit, jak se vám zlíbí.
Ačkoli těmto pochutinám neholduji, nikdy bych nechtěl Brazilcům brát právo na to je připravovat a jíst. Dokazují kulturní bohatství Brazílie, které neleží někde ve staletých památkách, ale v lidech. V lidech, co sem přišli a museli se poprat se životem, protože zpátky nemohli kvůli válkám, pronásledování nebo prostě jen proto, že neměli na lodní lístek.
Důležitá poznámka: Mluvím tady o brazilské gastronomii založené zejména na evropské, japonské a arabské imigraci, podstatná je ovšem i kuchyně Brazilců afrického původu. Je mnohem svébytnější, protože se formovala ještě před imigračním boomem v devatenáctém století. Je ale regionálně omezená na severovýchod země. Stojí jaksi bokem a zatím jsem nezaznamenal, že by se její tradiční recepty nějakým způsobem fúzovaly s pizzou, sushi nebo stroganovem (i když je mi jasné, že to už nějaký Brazilec vyzkoušel).
TOP 5 neuvěřitelných brazilských receptů
Pizza s bílou a mléčnou čokoládou
Stroganov z kuřecích srdíček
Sushi s banánem a jahodami
Chocotone, panetone s čokoládou
Croasonho, je to řetězec nabízející croissanty plněné prakticky čímkoli. Infarkt má 10 z 10 Francouzů. Název je kombinací slov croissant a sonho, což znamená sen.
Комментарии