Z náklaďáků se na moment stávají alegorické vozy se stovkami vlajek. Politik v neprůstřelné vestě mává řičícím davům. Donekonečna hraje volební písnička, bez které se tu nikdo na žádný post nedostane. Nejedná se o celostátní prezidentskou kampaň, budou se volit starosta a městská rada ve čtyřtisícové Bataypoře, obci, kterou v padesátých letech založila firma Baťa.
Zatímco v Česku se voliči spokojí s jedním meetingem v městské knihovně nebo na náměstí, Brazílie volbu jakéhokoli politika prožívá. Vítěz tady bere vše. Prezidentský systém jde až na úroveň obcí a z kandidátů se stávají celebrity nebo zlosyni. Emoce tu bývají vypjaté. Politik tu nevyhraje tím, že slíbí přilákat investory a opravit cyklostezku. Musí na to jinak a hlavní slovo tu má kreativita kampaně.
Jeden z alegorických vozů na hlavní třídě.
Nejdřív sedím v autě jedné místní občanky, s níž jsme vyjeli do večerního průvodu, který každý kandidát organizuje. V zemi, kde se bez auta prakticky nikam nedostanete, je to zlatý hřeb kampaně. Stoupenci politika se srocují na hlavní třídě a potom v několik kilometrů dlouhém štrúdlu dělají kolečko městem. Většina z nich mává z okének vlajkami, které vyfasovali ve volebním centru. Někteří na svoje auta lepí samolepky nebo zdobí karoserie světélky. Z reproduktorů hrají předvolební písničky. Ty vesměs neříkají nic moc o programu kandidáta, snaží se ho hlavně oslavovat a nabízet chytlavou melodii, která snadno utkví v paměti a lidi si ji mohou broukat.
Přichází generace Nutelly
Vystupuju z auta a jdu prostředkem ulice po pruhu trávníku, který dělí silnici vedví. Mám tak nejlepší výhled na všechny projíždějící vozy. Na jednom z nazdobených náklaďáků visí obrovská sklenice Nutelly. Ptám se proč? Protikandidát se vyjádřil, že jeho soupeř je měkkota, což se v Brazílii řekne tak, že pochází z generace Nutelly, lidí, co si na chleba mažou čokoládu místo másla. Část voličů se tak této výměny názorů chytila a hrdě prohlašuje, že bude volit Nutellu.
Někteří byli hrdí, že mohou volit mladého kandidáta z generace Nutelly.
Do průvodu se nejspíš omylem připlete náklaďák načančaný metry led řetězů. Říká se mu hurikán a vozí po městě rodiče s dětmi. Je to obdoba našich kočovných cirkusů, i tady je několik klaunů a třeba spiderman, kteří tancují divákům pro radost. Je otázkou, zda majitel hurikánu opravdu chtěl vyjádřit svoje politické postoje, ale ve výsledku to nikoho nezajímá. Hlavní je, že auto svítí a hraje. Několik dodávek veze dvě velké číslice, čtyřku a pětku. To je kód kandidáta, který budou voliči zadávat do elektronické urny o několik dnů později (pokud nebudou volit soupeře, samozřejmě).
Aby lidi nezapomněli, jaké číslo mají volit.
Brazilský systém sčítání hlasů se považuje za jeden z nejmodernějších a nejefektivnějších na světě, má však svá úskalí. Výsledky voleb jsou k dispozici velice rychle, ale z mnohých voličů je cítit jistá nedůvěra. Způsobuje ji pocit ztráty kontroly. Voliči zkrátka nikam nehází papír, na který něco vyplnili, jen zadají číslo na displej, zkontrolují, odešlou. Mezi lidmi se proto šíří teorie o tom, že hlasy byly zfalšovány. Často je z voličů kandidáta, který prohrál, cítit nedůvěra v to, že jejich hlas mohl něco změnit.
To se ale řeší až po volbách, před nimi jsou voliči plní nadějí a očekávání. V Brazílii prakticky nenajdete člověka, kterému by byla politika jedno. Volby tu jsou pro naprostou většinu povinné. Pokud se někdo nedostaví, musí vysvětlit proč. Politika je tak podstatným tématem a v týdnech před volbami je všudypřítomná.
Blikající hurikán se do průvodu možná připletl omylem.
Tady máte svatý obrázek
Nejviditelnější jsou vlajkonoši na hlavních ulicích. Jsou to lidé placení za to, že velkou část dne prosedí nebo prostojí na viditelném místě, přičemž drží vlajku kandidáta, případně s ní mávají na kolemjdoucí. Pro Čechy by to byla ztráta času a plýtvání penězi, ale tahle brigáda dokáže v Brazílii přilepšit mnohým nízkopříjmovým rodinám.
Když člověk kolem vlajkonošů projde, často dostane takzvaný svatý obrázek. Jsou to malé letáčky s fotografiemi kandidátů a jejich kódy. Svým způsobem to opravdu připomíná kartičky s modlitbami ke svatým. O programu se z nich člověk nic moc nedozví, ale tvář kandidáta mu v paměti může utkvět. To je podstatné, protože elektronická urna vám před potvrzením výsledku ukáže fotku politika, aby nedošlo k mýlce.
Budete volit Slunce z Baru?
Na svatých obrázcích bývá také volební jméno. Brazílie je původem katolický stát, kde má většina obyvatel dvě křestní jména, dvě příjmení a ženy často tři, jelikož si berou k příjmením po rodičích ještě to manželovo. Tím pádem jsme zhruba na čtyřech až pěti slovech v jednom jméně. To se na svatý obrázek nevejde. Politici si proto vybírají jedno nebo dvě slova, ale pozor nemusí to být jen zúžení výběru jmen na občance, politik má právo se pojmenovat, jak se mu zlíbí. V Bataypoře například kandidovali na radní jistí Marquinho z Benzínky, Antonín přes Sporáky nebo Slunce z Baru.
Kreativita kandidátů jde ale mnohem dál, takže brazilská média mohou před volbami publikovat žebříčky nejkreativnějších volebních jmen za celou zemi. Letos se našli kandidáti Starý Kocour nebo Blondýnka ze Salónu, dále člověk, co si říká Už Mi Pomoz Prosím nebo někdo, kdo se překřtil na Šílený Péro.
Vlajky jako podporovatel můžete vyfasovat ve volebním centru kandidáta. Letáky tu nikoho moc nezajímají.
Kromě jízdy městem jsem vyrazil i na předvolební meeting. Konal se na konci hlavní třídy, kde stálo veliké pódium a na něm se kromě kandidáta na starostu vystřídali jeho podporovatelé nebo jiní regionální politici. Někteří lidi si s sebou vzali kempingové židle a obligátní bandasku s ledovou vodou na přípravu tereré, studené obdoby maté. V jednu chvíli z backstage vyplul obrovský modrý hrnec, který neslo několik mužů. Kouřilo se z něj a lidi se smáli. Byla to alegorie papiňáku, aby se ukázalo, že protikandidát je pod pěkným tlakem. Protože měl papiňák úspěch, do davu se vydal ještě dvakrát.
Papiňák, aby bylo jasno, že protikandidát je pod pěkným tlakem.
Odcházel jsem domů s příjemným pocitem. Nikdy jsem nezažil, že by se před volbami lidi tolik nasmáli. Přitom jsou volby v Brazílii boj jako kdekoli jinde. Brazilci ale potřebují kreativitu, akci a smích. Kandidát jim může nabídnout program, ale musí k němu něco přidat. Musí ukázat svou lidskou stránku, vyprávět příběh, vzít si neprůstřelnou vestu, aby vzbudil pocit sounáležitosti, rozbrečet se, utahovat si z konkurence, nabídnout něco, na co lidi budou vzpomínat.
Comments